Menu
Zavřít

Media

Podporujeme zájem médií o orientaci ve složitějších otázkách
práva a fungování justice. Poskytneme vám základní právní informace
i odborná stanoviska k aktuálním kauzám. To neplatí v oblastech mimo
naši specializaci a v případech, kde jsme vázáni mlčenlivostí.

Zpět na media
13.09.2017

Michal Žižlavský: Ministerstvo spravedlnosti nevytváří dobré klima pro insolvenční praxi

Advokátní komora musí použít koncentrovanou sílu proti každému, kdo zpochybní právní stát a roli advokátů v něm. „To hlavní, co chci prosadit, je sebevědomé a důsledné vystupování čelných představitelů nejsilnější právnické profese při obraně zájmů našeho stavu,“ říká v rozhovoru pro Českou justici kandidát do představenstva ČAK a předseda její insolvenční sekce Michal Žižlavský.

Mnoho insolvenčních správců jsou zároveň advokáti. Podobně jako vy. Jak lze tuto činnost skloubit?

To je zajímavá otázka. Zasadím ji do širšího kontextu. Nejen advokáti a insolvenční správci, ale lidé vůbec, se věnují různým věcem. Řeší rozmanité situace. Některé z těchto situací mají povahu hry. Ty můžeme rozlišit na hry a super hry. Hra má jednoduchá pravidla a většinou v ní nejde o nic zásadního. Golf, tenis nebo třeba šachy. Pravidla super hry nejsou naopak vůbec jednoduchá a podrobně je upravuje zákon. Typickou super hrou je civilní proces, insolvenční řízení a trestní proces. Hráči zde hrají o majetek, o svobodu nebo dokonce o život. Super hra vyžaduje kromě hráčů administrátory procesu. Advokáty, státní zástupce, soudce a insolvenční správce.

Soudní řízení je ve všech jeho zmíněných podobách sofistikovaný způsob nalézání práva. Je to důmyslný stroj. Pracuje s dělbou rolí. Aby reálně fungoval, vyžaduje znalosti, praxi a erudici. Advokáti to všechno mají. Připravují se na své povolání  studiem na vysoké škole a jsou vybaveni povinnou praxí. Než mohou samostatně jednat před soudy, skládají náročné zkoušky. Vzdělání a praktické zkušenosti advokáta s fungováním justice se dají velmi dobře využít při výkonu funkce insolvenčního správce. Většina správců jsou dnes proto advokáti. Je to logické a má to tak být, protože insolvenční řízení je soudní proces.

Česká advokátní komora vnímá funkci insolvenčního správce jako činnost, která souvisí s výkonem advokacie. Obojí se dá dobře skloubit, samozřejmě při respektování zákazu střetu zájmů v konkrétních věcech. Zkušenosti z jedné oblasti zvyšují kvality administrátorů v druhé oblasti. Prospívá to hráčům a hladkému průběhu super hry s názvem insolvenční řízení.

Jak hodnotíte legislativní činnost současného vedení ministerstva spravedlnosti ohledně insolvencí výkonu činnosti insolvenčních správců?

Nechci říkat, že Ministerstvo dělá všechno špatně, protože to tak není. Nedávno se nám například podařilo navázat přímou spolupráci insolvenčního odboru s odbornou sekcí České advokátní komory pro insolvenční právo. Ministerští radové se účastní jednání sekce, představují s předstihem své záměry a naslouchají připomínkám a názorům z praxe. Pokud chtějí, mohou je promítat do legislativy. Je pravda, že zatím moc nechtějí. Věřím ale, že se to změní, jsme teprve na začátku, a musíme v tom pokračovat. Základem porozumění je to, že spolu lidé mluví. Co se týče dnešní reality, vadí mi nezralé postoje rezortu s hlavním zaměřením na správní trestání správců. Na Ministerstvu působí hodně mladí lidé. Není tajemství, že se mu v odborných kruzích říká mateřská školka.

Nemám nic proti mladým lidem, naopak. Mají více energie, ale také méně zkušeností. Teprve životní zkušenosti přinášejí nadhled, rozumné chování a uvážlivý přístup. Ministerstvo bohužel nevytváří dobré klima pro insolvenční praxi a nebuduje zázemí pro náročnou činnost insolvenčních správců.

Co to přináší pro praxi insolvenčního řízení?

To má negativní celospolečenské dopady. Nedostatek pozitivní energie nahrazují ministerští úředníci tvrdými tresty. Vydali metodiku trestání insolvenčních správců, která obsahuje sazebník sankcí, používá termín pachatel a celkově působí jako Chammurapiho zákoník. Norma přichází v době velkých změn právní úpravy, které nebyly dostatečně komunikovány. Není nastaven žádný vzdělávací systém. Závazný výklad nových pravidel se teprve tvoří. Metodika bude za této situace snadno zneužita. Samo trestání navíc nezlepšuje právní prostředí.

Historicky to ukázala Velká francouzská revoluce. Ukazují to praktiky totalitních režimů. Insolvenční správci pociťují právem negativně tresty za drobná formální pochybení. Ministerští úředníci totiž sami beztrestně připravují normy, které ruší Ústavní soud pro nezákonnost a ministr uplatňuje v justici selektivní spravedlnost.

Můžete uvést nějaký konkrétní příklad selektivní spravedlnosti?

Ano. Zůstanu u insolvencí. Před pár lety začala předsedkyně Krajského soudu v Ostravě masově porušovat rotační princip, takzvané „kolečko“ pro přidělování věcí insolvenčním správcům. Její praktiky později označil Ústavní soud za nezákonné a výstižně je pojmenoval jako insolvenční inženýrství. Pro připomenutí cituji z Nálezu IV. ÚS 3141/15: „Aktivity předsedkyně Krajského soudu v Ostravě, spočívající v plošném a dlouhodobém popírání zákonných pravidel a přidělování insolvenčních věcí podle vlastní – svévolné úvahy, vykazují rysy obcházení zákona ve značném měřítku; jejich projevy lze nazvat insolvenčním inženýrstvím a u dotčených subjektů logicky podněcují úvahy o záměrně budovaném klientelistickém, neřkuli korupčním prostředí.”

Asociace insolvenčních správců postup předsedkyně ostravského soudu ostře kritizovala a dlouho před rozhodnutím Ústavního soudu se v té věci obrátila na Ministerstvo spravedlnosti. Pan ministr byl nečinný před vydáním Nálezu, a je nečinný i po něm. Jindy přitom aktivně využívá svých pravomocí a podává na soudní funkcionáře kárné žaloby. Proč postupuje v případě Ostravy jinak?

Čím může podle vás ministerstvo zlepšit fungování insolvencí?

Hráči super hry s názvem insolvenční řízení jsou dlužníci a věřitelé. Insolvenční proces má sloužit efektivnímu uspořádaní jejich poměrů. Za to, že hra funguje, odpovídají nejen insolvenční správci, ale i ministr spravedlnosti, předsedové soudů, insolvenční soudci a také státní zástupci anebo advokáti. Můžete tvrdě trestat ministerské úředníky za to, že připraví vyhlášku, která posune právní rámec hry mimo zákon. Můžete trestat předsedy soudů za to, že porušují stanovená pravidla pro přidělování věcí jednotlivým soudcům nebo insolvenčním správcům. Můžete trestat insolvenční soudce za průtahy v řízení a insolvenční správce za to, že si špatně označí provozovnu. Můžete dokonce trestat ministra za to, že porušuje pravidla pro výkon své funkce.

Neříkám, že v závažných případech není namístě adekvátní trest. Jen samo trestání a jeho nadužívání ale představuje negativní motivaci pro chování lidí. A administrátoři insolvenčních procesů jsou lidé. Já věřím spíše v pozitivní motivy. Věřím v přehledné a stabilní právní prostředí, kvalitní vzdělávací procesy a vytváření materiálních i právních předpokladů pro výkon náročných právnických profesí. Na to se má ministerstvo soustředit, pokud chce místo populistické práce s tvrdou rukou reálně přispět k racionálnímu řešení dluhů. Ty představují skutečný celospolečenský problém.

Vedle advokátů, u nichž půjde o placenou službu, mohou zadarmo nabízet sepsání dlužnických návrhů i takzvané akreditované společnosti, tedy neziskový sektor. Neobáváte se vzhledem k tomu konkurence?

O konkurenci nemůžeme vůbec hovořit. To, že se na jednom trhu střetává placená a neplacená služba, postrádá ekonomickou logiku. Je to prapodivný experiment. Návrh na oddlužení je návrhem na vydání rozhodnutí ve věci samé. Je to typická právní služba. Tu mají poskytovat advokáti. Ministerstvo tvrdí, že chtělo zabránit takzvaným šmejdům – oddlužovacím agenturám, aby sepisovaly nekvalitní návrhy, které zatěžovaly soudy.

Je pravda, že agentury sepisovaly návrhy nekvalifikovaně, a také nezákonně. To se mělo postihovat jako nedovolené podnikání. Ministerstvo se ale vydalo jinou cestou. Umožnilo, aby službu poskytovaly neziskové organizace a advokátům zregulovalo cenu. Je to stejné, jako když řešíte narůstající počet krádeží tím, že snížíte platy policistům a povoláte lidovou domobranu. Může to vypadat líbivě, oslabujete tím ovšem právní systém a posilujete chaos.

Vidíte v tom riziko?

Ano. Je to systémové riziko. Nová regulace otevírá dveře dokořán neziskovým organizacím, napojeným na různé sponzory a státní rozpočet. Neziskovky jsou jako poskytovatelé právních služeb stejně nekvalifikované jako zmíněné agentury. Sponzoři a veřejná moc navíc získávají další nástroj, jak skrytě ovlivňovat soukromoprávní vztahy. Právní pomoc nemajetným je stále právní pomocí a mají ji poskytovat právníci. Mají ji poskytovat v zájmu toho, komu pomáhají, nikoli v zájmu toho, kdo je platí. Když máte na operačním sále nemajetného pacienta, také ho neoperuje nezisková organizace.

Operovat mají chirurgové a právní služby mají poskytovat advokáti. Problematiku nemajetných má řešit transparentním způsobem právo chudých. A ono ji řeší. Není to sice zásluhou Ministerstva, ale v zákoně o advokacii máme v tomto směru novou, moderní a komplexní úpravu.

Jste členem Legislativní rady vlády. Jak přistupuje k připomínkám ČAK a měly by být rozšířeny oblasti, kde by byla Komora povinným připomínkovým místem?

Myslím si, že je to spíše o konkrétních lidech. Jsem přesvědčený o tom, že Legislativní rada vlády poskytuje užitečnou odbornou oponenturu vládní legislativě. Je v ní zastoupeno více zkušených advokátů a náš hlas je dostatečně slyšet. Rád bych všem advokátům, kteří působí v legislativě, zajistil možnost širších konzultací a poskytl jim zázemí a aktivní podporu aparátu Komory. Velký problém ale vidím v tom, že se zákony přijímají a novelizují příliš často a zbrkle. Čím dál tím častěji se obchází standardní legislativní proces. Například nová negativní domněnka úpadku, která zásadně mění samo východisko českého insolvenčního procesu, vůbec neprošla Legislativní radou vlády. Nebyly zohledněny relevantní připomínky.

To je ta zbrklost, kterou mám na mysli, a která brzy vyvolá potřebu další novely. Je to věc politické kultury. Musíme více apelovat na aktivní politiky, mezi kterými jsou právníci a advokáti, a přesvědčit je o krátkozrakosti takových řešení.

Co se povedlo dosavadnímu vedení ČAK a v čem by se měla činnost zlepšit?

Daří se nám dobře zvládat veřejnoprávní povinnosti Komory. Není to vůbec málo. Je to základní předpoklad pro to, abychom neztratili svou nezávislost. Jako advokáti hájíme zájmy lidí a korporací, a to i tehdy, dostanou-li se do rozporu se zájmy státu. Když přijdeme o svou nezávislost, nebudeme moci plnit svou roli v právním systému a ztratíme své výlučné postavení mezi ostatními právnickými profesemi. Je to to základní, na co musíme stále myslet.

Učíme se také vnímat a respektovat rozdílné potřeby samostatných advokátů a právnických firem. I to je důležité. Když v tom nebudeme pokračovat, Komora se rozštěpí a ztratí svou sílu. Jsme vstřícní k novým, inovativním formám výkonu advokacie a nevytváříme zbytečné překážky tam, kde to není nutné. Vím, že to všechno ale nestačí. Žijeme v době, kdy jsou podkopávány základy právního státu. Chybí respekt veřejné moci k roli advokátů v právním systému. Pro fungování práva v naší zemi nepotřebujeme, aby neziskové organizace radily účastníkům řízení.

A co tedy potřebujeme?

Potřebujeme moderní a standardně fungující justici. Jinak zde budeme mít za chvíli místo právního státu policejní stát. A právě zde vidím to nejdůležitější, co je před námi. Nesmíme se bát jít s kůží na trh. Musíme využívat rázné prostředky na obranu našich zájmů, včetně médií. Jednotlivec se brání těžko. Musí to být komora, která použije koncentrovanou sílu proti každému, kdo zpochybní právní stát a roli advokátů v něm. To hlavní, co chci prosadit, je sebevědomé a důsledné vystupování čelných představitelů nejsilnější právnické profese při obraně zájmů našeho stavu. To se týká i činností, které s výkonem advokacie souvisejí, jako je výkon funkce insolvenčního správce.

Máte nějaké osobní priority?

Už za pár dní, 22. září proběhnou v Kongresovém centru pražského hotelu Clarion advokátní volby. Advokáti, kteří k volbám přijdou, rozhodnou o orientaci Komory v nejbližších letech. Myslím si, že každý, kdo kandiduje, by měl říci, proč to dělá a co tím sleduje. To platí i pro mne, protože kandiduji do představenstva. Natočil jsem krátké video, ve kterém říkám, co budu prosazovat, když mě advokáti znovu zvolí. Věřím, že je to způsob komunikace, který odpovídá rychlému tempu dnešní doby. Každý advokát, který obětuje tři minuty, může video zhlédnou na mé osobní stránce www.michalzizlavsky.cz.

 

 

Článek je dostupný také na http://www.ceska-justice.cz/2017/09/michal-zizlavsky-ministerstvo-spravedlnosti-nevytvari-dobre-klima-insolvencni-praxi/