Včasnost podání učiněného elektronickou formou bez zaručeného elektronického podpisu je třeba posuzovat podle okamžiku doručení elektronické zprávy příslušnému soudu, přičemž není rozhodné, kdy se s tímto podáním příslušný pracovník podatelny seznámil a jaké na něm vyznačil datum doručení.
IV.ÚS 2446/11 ze dne 14.11.2011
Česká republika
NÁLEZ
Ústavního soudu
Jménem republiky
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení o ústavní stížnosti stěžovatelky ECOSTART CONSULT o. s., se sídlem v Ostravě, Nemocniční 2902, právně zastoupené Mgr. Markétou Tylečkovou, advokátkou advokátní kanceláře se sídlem v Havířově-Městě, Svornosti 2, směřující proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci č. j. 5 Cmo 137/2011-50 ze dne 3. května 2011, za účasti vedlejšího účastníka ŽDB GROUP a.s., se sídlem v Bohumíně, Bezručova 300, zastoupeného JUDr. Petrem Hálou, advokátem advokátní kanceláře se sídlem v Praze 9 – Vysočanech, Na Jetelce 69/2, takto:
I. Usnesením Vrchního soudu v Olomouci č. j. 5 Cmo 137/2011-50 ze dne 3. května 2011 bylo zasaženo do práva stěžovatelky na spravedlivý proces, vyplývajícího z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
II. Usnesení Vrchního soudu v Olomouci č. j. 5 Cmo 137/2011-50 ze dne 3. května 2011 se proto ruší.
Odůvodnění:
I.
Ústavní stížností podanou ve lhůtě a splňující i další podmínky podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o Ústavním soudu“), se stěžovatelka s odkazem na zásah do jejího práva na spravedlivé projednání věci a na spravedlivý proces zaručeného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) domáhala zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí.
Z předložené ústavní stížnosti a ze spisu Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 29 Cm 113/2010 (dále jen „spis“) Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka v řízení, ve kterém se domáhala na spol. ŽDB GROUP a.s., se sídlem v Bohumíně, Bezručova 300 (dále jen „vedlejší účastník) zaplacení částky 7.513.235,- Kč, podala návrh na osvobození od soudních poplatků, o němž bylo rozhodnuto usnesením Krajského soudu v Ostravě č. j. 29 Cm 113/2010-35 ze dne 6. prosince 2010 tak, že stěžovatelce se osvobození od soudních poplatků nepřiznává. Uvedené usnesení bylo stěžovatelce doručeno dne 6. ledna 2011. Stěžovatelka proti tomuto usnesení podala odvolání („dále jen odvolání“), které odeslala e-mailem na adresu elektronické podatelny Krajského soudu v Ostravě v pátek dne 21. ledna 2011 ve 22:38 hod, tedy v poslední den zákonné lhůty k podání odvolání. Toto podání následně doplnila písemným podáním, odeslaným Krajskému soudu v Ostravě poštou dne 24. ledna 2011. Krajský soud v Ostravě odvolání stěžovatelky usnesením č. j. 29 Cm 113/2010-40 ze dne 27. ledna 2011 odmítl jako podané opožděně, když uvedl, že mu bylo doručeno elektronickou poštou dne 24. ledna 2011, tedy po lhůtě k jeho podání. Stěžovatelka se proti usnesení Krajského soudu v Ostavě č. j. 29 Cm 113/2010-40 ze dne 27. ledna 2011 odvolala, avšak Vrchní soud v Olomouci je svým v záhlaví citovaným usnesením potvrdil.
II.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že Vrchní soud v Olomouci (dále jen „vrchní soud“) ji zkrátil na možnosti spravedlivého projednání věci, když se vadně vypořádal s otázkou okamžiku doručení podání soudu, které je učiněno prostřednictvím veřejné datové sítě, a to prostým e-mailem bez zaručeného elektronického podpisu. Ve spojení s uvedeným pak vadně posoudil i způsob doplnění takto učiněného podání jeho originálem či stejnopisem ve lhůtě tří dnů.
Přestože stěžovatelka soudu nabídla argumenty o včasnosti podání odvolání, vrchní soud s nimi vůbec nepracoval a vyšel pouze z údajů o doručení vyznačených ve spise na podání podatelnou soudu. Z obsahu odvolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. 29 Cm 113/2010-35 ze dne 6. prosince 2010 přitom bylo možno dovodit, že stěžovatelka popírá právě správnost postupu podatelny soudu, resp. správnost údaje o datu doručení podání, které na elektronicky zaslané podání podatelna soudu vyznačila.
Odvolací námitku stěžovatelka vystavěla na tvrzení, že důležitý je okamžik, kdy se mohlo podání poprvé dostat do „moci“ (sféry) soudu. Vrchní soud k uvedenému po citaci právních norem upravujících podání účastníka občanského soudního řízení (§42 odst. 1 občanského soudního řádu), které však řešení pro daný případ výslovně neupravují, podle stěžovatelky bez dalšího konstatoval, že důležitý je okamžik doručení podání a nikoliv jeho odeslání. Stěžovatelka je proto též přesvědčena, že v záhlaví citované rozhodnutí nesplňuje náležitosti odůvodnění rozhodnutí a není výsledkem skutečného přezkumu rozhodnutí založeného na právních úvahách. Má tedy zato, že napadené rozhodnutí je výrazem libovůle soudu a že i tím byla zkrácena na právu spravedlivého projednání věci.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvádí, že v předmětné věci mohla proti usnesení Krajského soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud“) č. j. 29 Cm 113/2010-35 ze dne 6. prosince 2010 uplatnit řádný opravný prostředek ve lhůtě ode dne 7. ledna 2011 do dne 21. ledna 2011. Odvolání stěžovatelka podala elektronicky prostým e-mailem na elektronickou adresu podatelny krajského soudu, která byla zveřejněna na portálu www. justice.cz, a to v pátek dne 21. ledna 2011. Originál podání zaslaného e-mailovou zprávou pak krajskému soudu v originále předložila, když jej v pondělí dne 24. ledna 2011, tedy ve lhůtě 3 dnů, odeslala poštovní zásilkou témuž soudu. Přestože z údajů e-mailové zprávy, prostřednictvím které podání elektronicky soudu odeslala, bylo soudu zřejmé, že elektronická zpráva byla odeslána krajskému soudu v pátek dne 21. ledna 2011, podatelna tohoto soudu za den učinění podání vyznačila datum 24. ledna 2011, tedy zřejmě den, kdy si elektronickou zprávu stěžovatelky přečetla (vyzvedla). Takovýto postup považuje stěžovatelka za nesprávný a nelogický. Ze žádného ustanovení občanského soudního řádu totiž nevyplývá, že by opravný prostředek činěný prostřednictvím datové sítě musel být uplatněn tak, aby ve lhůtě, ve které je možno jej učinit, musel být soudu již doručen, anebo aby se s ním mohl příslušný pracovník soudu ve své pracovní době seznámit.
Stěžovatelka je přesvědčena, že pokud je podání, které bylo odesláno soudu prostřednictvím držitele poštovní licence poslední den lhůty stanovené pro jeho podání, ze zákona považováno za včasné, musí být považováno za včasné i podání, které je poslední den lhůty odesláno prostřednictvím veřejné datové sítě. Považovat za rozhodující pro včasnost podání okamžik doručení elektronické zprávy, a nikoliv její odeslání soudu, neodpovídá podle stěžovatelky zmíněnému pravidlu pro počítání lhůt k učinění procesního podání výslovně stanovenému pro klasické písemné podání činěné poštou, které lze považovat za dlouhodobě vžité.
Přisuzovat větší význam okamžiku doručení elektronické zprávy než okamžiku jejího odeslání v daném případě je pak podle stěžovatelky nesprávné i z toho důvodu, že na účastníka řízení se uvedeným přenáší riziko případných technických či jiných problémů, které mohou v souvislosti s přijetím (vyzvednutím) elektronické zprávy na straně soudu nastat (jako např. trvající výluka počítačové sítě, výpadek energie apod.).
Porušení svého práva na spravedlivý proces vyvozuje stěžovatelka též s odkazem na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 750/06 ze dne 6. června 2007, neboť z jeho právní věty vyplývá, že nelze tolerovat odepření spravedlnosti, resp. zamezení přístupu k soudu v důsledku věcného omylu obecného soudu, jako je např. omyl v posouzení včasnosti opravného prostředku.
III.
Ústavní soud si k ústavní stížnosti vyžádal vyjádření vrchního soudu jako účastníka řízení.
Vrchní soud, za který se k ústavní stížnosti vyjádřila předsedkyně senátu 5 Cmo JUDr. Zdeňka Šindelářová, uvedl, že z obsahu předloženého spisu ověřil, že usnesení o nepřiznání osvobození od soudních poplatků bylo stěžovatelce doručeno dne 6. prosince 2010, a tudíž patnáctidenní zákonná lhůta pro podání odvolání proti tomuto usnesení začala běžet dnem 7. ledna 2011 a běh této lhůty skončil uplynutím dne 21. ledna 2011 (pátek). V posuzovaném případě bylo odvolání podáno elektronicky, ale nebylo elektronicky podepsáno, odvolací soud tudíž dovodil, že odvolání by bylo podáno včas tehdy, pokud by toto elektronicky nepodepsané odvolání bylo krajskému soudu doručeno dne 21. ledna 2011 a do tří dnů, to je do dne 24. ledna 2011, bylo doplněno předložením jeho originálu, případně písemným podáním shodného znění, přičemž by stačilo jeho odevzdání k poštovní přepravě.
Stěžovatelka v odvolání tvrdila, že její elektronicky nepodepsané odvolání bylo krajskému soudu doručeno právě dne 21. ledna 2011, z obsahu předloženého spisu pak vyplývalo, že stěžovatelka toto elektronicky nepodepsané odvolání odeslala v pátek dne 21. ledna 2011 ve 22.38 hod. krajskému soudu. Ve shora uvedené době neplatil ještě § 134 Instrukce ministerstva spravedlnosti, kterou se vydávání vnitřní a kancelářský řád pro okresní, krajské a vrchní soudy, o elektronických podatelnách, který byl do kancelářského řádu zahrnut až Instrukcí ministerstva spravedlnosti ze dne 8. září 2011, č. j. 121/2011-ODSP, uveřejněné pod č. 23/2011 Sbírky instrukcí a sdělení ministerstva spravedlnosti, jejíž účinnost nastala dnem 23. září 2011. K odvolání stěžovatelky tudíž nebyl soudem prvního stupně připojen tzv. vytištěný identifikátor elektronické podatelny (který je po tomto datu již dodáván), a odvolací soud proto vycházel ze skutečnosti, že odvolání bylo opatřeno razítkem podatelny krajského soudu s vyznačením, že toto podání bylo uvedenému soudu doručeno až dne 24. ledna 2011, tedy po uplynutí zákonné 15 denní odvolací lhůty.
V dalších podrobnostech odkázal vrchní soud na odůvodnění svého usnesení, přičemž rozhodnutí o ústavní stížnosti ponechal zcela na úvaze Ústavního soudu.
Vyjádření vrchního soudu bylo poskytnuto stěžovatelce k replice. Stěžovatelka v ní uvedla, že existence či neexistence soudem citované instrukce ministerstva spravedlnosti nebyla pro způsob vyřízení odvolání soudem rozhodná. Soudy jsou podle stěžovatelky vázány při svém rozhodování zákony a právními předpisy vyšší právní síly.
Vrchní soud, jak již bylo uvedeno v ústavní stížnosti, však podle stěžovatelky své konstatování o tom, že důležitý je okamžik doručení elektronického podání a nikoliv jeho odeslání, o žádné ustanovení zákona neopřel. Pokud citoval v rámci odůvodnění právní normy, obsahově neřešily posuzovaný případ. Stěžovatelka je přesvědčena, že v ústavní stížnosti předložila argumenty, pro které lze závěr o včasnosti jejího e-mailového podání opřít o platné právo a pro které nebyl postup soudu správným.
Stěžovatelka ve svém vyjádření dále uvedla, že předmětem ústavní stížnosti nebylo pouze porušení jejího práva na fair proces z pohledu nesprávného právního posouzení včasnosti podání odvolání, ale i z pohledu samotného postupu soudu, který vydání rozhodnutí předcházel. Stěžovatelka odvoláním namítla nesprávnost postupu podatelny krajského soudu, pokud opatřila odvolání podacím razítkem až dnem 24. ledna 2011. V rámci odvolání ke svým argumentům nabídla i důkazy – např. záznamy o doručení e-mailu z informačního systému soudu, výslech správce počítačové sítě a další důkazy, zřetelně směřující k prokázání, že k doručení odvolání krajskému soudu došlo již dne 21. ledna 2011. Vrchní soud však přezkum správnosti práce pracovníka podatelny neprovedl a v uvedeném rozsahu se odvoláním nezabýval a vyšel opět z podacího razítka s datem 24. ledna 2011, kterým pracovník podatelny e-mailem dodané odvolání opatřil. K této části ústavní stížnosti se vrchní soud podle stěžovatelky vůbec nevyjádřil.
Ústavní soud zaslal ústavní stížnost k vyjádření též spol. ŽDB GROUP a.s. jako vedlejšímu účastníkovi řízení. Vedlejší účastník v prvé řadě uvedl, že se ztotožňuje s právním názorem soudu a má za to, že odvolání bylo podáno opožděně, a soud tak postupoval správně, když odvolání odmítl.
Vedlejší účastník má podle jeho vyjádření za to, že neobstojí argumentace stěžovatelky, dle které je nutné jako rozhodný okamžik pro posouzení včasnosti podání učiněného v elektronické podobě bez zaručeného elektronického podpisu považovat okamžik odeslání této elektronické zprávy, kterou stěžovatelka opírá o ustanovení § 57 odst. 3 občanského soudního řádu. Dle názoru vedlejšího účastníka je naopak nutné včasnost podání učiněného elektronickou formou posuzovat na základě okamžiku doručení elektronické zprávy příslušnému soudu, neboť provozovatele sítě, prostřednictvím které je elektronická zpráva zasílána, nelze v žádném případě považovat za orgán, který má povinnost tuto zprávu doručit. K argumentaci stěžovatelky o rozhodnosti okamžiku odeslání odvolání vedlejší účastník dále poznamenal, že čas odeslání uvedený na elektronické zprávě, prostřednictvím které bylo podání předmětnému soudu zasláno, je časem nastaveným v počítači odesílatele, a sám o sobě vůbec není důkazem o tom, v jakém časovém okamžiku bylo podání doručeno soudu. Průkaznost takového údaje snižuje i faktická možnost libovolného nastavení času v počítači odesílatele. Ustanovení § 57 odst. 3 občanského soudního řádu tak v tomto případě nelze aplikovat. Tento závěr vedlejší účastník opírá o judikaturu Nejvyššího soudu ČR a Vrchního soudu v Praze.
Vedlejší účastník uvádí ve svém vyjádření též další skutečnosti týkající se odvolání, které však nejsou z hlediska projednávané ústavní stížnosti relevantní, a proto se jimi Ústavní soud nezabýval.
Ústavní soud ve věci učinil též dotaz na správce informačního systému krajského soudu (dále jen „správce sítě“) stran data a času doručení e-mailové zprávy odeslané z adresy XXXX.XXXX@seznam.cz dne 21. ledna 2011 ve 22:38 hod. na elektronickou adresu podatelny krajského soudu. Dále se Ústavní soud dotázal, zda toho času bylo podatelům zasíláno potvrzení o obdržení e-mailové zprávy bez zaručeného elektronického podpisu doručené na adresu podatelny krajského soudu.
Správce sítě Ústavnímu soudu sdělil, že z adresy XXXXX.XXXX@seznam.cz na podatelnu krajského soudu došly dva pravděpodobně shodné e-maily s časy doručení na server krajského soudu: Fri, 21 Jan 2011 22:38:20 a Fri, 21 Jan 2011 23:24:51. Jedná se tedy o pátek 21. ledna 22:38 hod a 23:24 hod. Dále správce sítě uvedl, že z kapacitních důvodů přijetí elektronicky nepodepsaných e-mailů krajský soud nepotvrzuje.
Ústavní soud rozhodoval v souladu s ust. § 44 odst. 2 zákona o Ústavním soudu bez nařízení ústního jednání, neboť nebylo nutné k dalšímu objasnění věci a všichni účastníci řízení s tímto postupem souhlasili.
IV.
Ústavní soud přezkoumal v záhlaví citované rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná.
Dle čl. 36 odst. 1 Listiny se každý může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu.
Dle ustanovení 42 odst. 1 občanského soudního řádu je podání možno učinit písemně nebo ústně. Písemné podání se činí v listinné nebo elektronické podobě prostřednictvím veřejné datové sítě, telegraficky nebo telefaxem. Dle ust. § 42 odst. 3 téhož předpisu podání obsahující návrh ve věci samé učiněné telegraficky je třeba písemně doplnit nejpozději do tří dnů, je-li písemné podání učiněno telefaxem nebo v elektronické podobě, je třeba v téže lhůtě jej doplnit předložením jeho originálu, případně písemným podáním shodného znění. K těmto podáním, pokud nebyla ve stanovené lhůtě doplněna, soud nepřihlíží.
Podstatou posuzované věci je posouzení a zjištění okamžiku, kdy bylo odvolání doručeno stěžovatelkou na elektronickou podatelnu krajského soudu, resp. na jeho server.
Ústavní soud se ztotožňuje s argumentací vrchního soudu a vedlejšího účastníka, dle kterého včasnost podání učiněného elektronickou formou je třeba posuzovat na základě okamžiku doručení elektronické zprávy příslušnému soudu. Stejné stanovisko zaujal Ústavní soud též např. v nálezu sp. zn. IV. US 2492/08 ze dne 14. července 2011.
Ve spise je na č. l. 36 obsažena emailová zpráva, zaslaná stěžovatelkou na podatelnu krajského soudu s vyznačeným datem a časem odeslání dne 21. ledna 2011 ve 22:38 hod., obsahující podle jejího obsahu v příloze odvolání. Na této zprávě je dále otištěno razítko s datem 24. ledna 2011. Žádné informace týkající se okamžiku doručení uvedené e-mailové zprávy nebo týkající se procesu zjišťování tohoto okamžiku krajským soudem nebo vrchním soudem ve spise obsaženy nejsou. Z výše uvedeného sdělení správce sítě pak plyne, že emailová zpráva obsahující odvolání byla krajskému soudu doručena nejpozději dne 21. ledna 2011 ve 23:24 hod.
Podle náhledu Ústavního soudu je nejpozději tento okamžik nutno považovat za okamžik doručení odvolání krajskému soudu, přičemž je zcela nerozhodné, kdy se s tímto podáním příslušný pracovník podatelny seznámil a jaké na něm vyznačil datum doručení. V projednávané věci je pak nesporné, že uvedený den doručení odvolání krajskému soudu (21. leden 2011) byl posledním dnem lhůty pro podání odvolání, stejně jako skutečnost, že stěžovatelka odvolání podané tento den elektornicky dne 24. ledna 2011, tedy v zákonné třídenní lhůtě, doplnila originálem, resp. písemným podáním téhož znění. Nezbývá proto než uzavřít, že stěžovatelka odvolání podala včas.
V návaznosti na dosavadní judikaturu Ústavního soudu a vzhledem k předmětu ústavní stížnosti lze konstatovat, že k porušení práva na poskytnutí soudní ochrany (a v konečném důsledku k porušení práva na spravedlivý proces) dojde především tehdy, jestliže je stěžovateli upřeno právo domáhat se svého nároku u nezávislého a nestranného soudu, tento soud zůstane v řízení delší dobu nečinný nebo bezdůvodně odmítne jednat a rozhodnout o podaném návrhu. A právě taková situace v posuzovaném případě nastala. Odvolání, které bylo podáno ve lhůtě, bylo krajským soudem chybně vyhodnoceno jako podané opožděně. Pochybení krajského soudu pak nenapravil ani vrchní soud, když v záhlaví citovaným rozhodnutím rozhodutí krajského soudu potvrdil. Důsledkem těchto pochybení bylo, že odvolání nebylo řádně projednáno. Tím bylo porušeno právo stěžovatelky na spravedlivé projednání věci, resp. na spravedlivý proces, zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny.
Ačkoli v době podání odvolání neplatila vrchním soudem ve vyjádření k ústavní stížnosti uváděná instrukce ministerstva spravedlnosti, bylo omylem obecných soudů, a především pak vrchního soudu, že v tomto případě, kdy existovala pochybnost o včasnosti podání odvolání a okamžik doručení odvolání krajskému soudu byl stěžejním pro rozhodnutí, neučinily žádné kroky směřující ke zjištění okamžiku doručení odvolání, a to navíc přes to, že stěžovatelka ve svém odvolání proti usnesení krajského soudu č. j. 29 Cm 113/2010-40 ze dne 27. ledna 2011 uvedla rozhodné skutečnosti svědčící o včasnosti podání odvolání a navrhla k tomu relevantní důkazy. Stěžovatelce je tak třeba přisvědčit též v tom, že vrchní soud se věcí řádně nezabýval. Tentýž závěr však podle přesvědčení Ústavního soudu platí také o počínání krajského soudu, neboť již od něho (aniž to bylo stěžovatelkou navrženo) bylo lze oprávněně očekávat, že před rozhodnutím o odmítnutí odvolání jako opožděného (za situace, kdy byla ve spise obsažena e-mailová zpráva s vyznačeným odesláním dne 21. ledna 2011 ve 22:38 hod.) prověří, kdy byla e-mailová zpráva s odvoláním krajskému soudu na elektronickou adresu jeho podatelny doručena.
V.
Ústavní soud uzavírá, že v projednávaném případě shledal porušení práva stěžovatelky na spravedlivý proces, zaručeného čl. 36 odst. 1 Listiny, a proto ústavní stížnosti vyhověl a v záhlaví citované rozhodnutí podle ustanovení § 82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu zrušil.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 14. listopadu 2011
Michaela Židlická v.r.
předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu
Copyright © 2024 ŽIŽLAVSKÝ
