Počet firemních bankrotů podle společnosti CRIF v únoru meziročně vzrostl o čtvrtinu. Na seznamu společností, které nezvládaly plnění svých závazků a vstoupily do insolvenčního řízení, se objevily i jedny z nejstarších aerolinek ČSA. Snaží se jít cestou reorganizace.
Ačkoli to může vypadat, že reorganizace bují, v roce 2020 se počet povolených reorganizací rapidně snížil, stejně tak i poměr reorganizací na celkovém počtu konkurzů.
„Zatímco v letech 2016 až 2019 byl počet povolených reorganizací stabilně v rozmezí od 2,13 do 2,80 procenta, v roce 2020 spadl na úroveň 1,43 procenta. Rovněž počet povolených reorganizací se, především vlivem covidové legislativy, výrazně snížil,“ uvádí Jiří Špinar, konzultant advokátní kanceláře Squire Patton Boggs.
V roce 2020 bylo povoleno pouze devět reorganizací a v období květen až září 2020 nebyla reorganizace povolena ani jedna, což je za poslední roky rekordně dlouhé období bez povolené reorganizace.
V roce 2020 se snížil i počet konkurzů. Jak v rozhovoru vysvětluje expert na insolvence Michal Žižlavský, není to v dnešní krizové době dobrá zpráva.
Nízký počet konkurzů a reorganizací se laikovi na první pohled může zdát jako příznivý. Vnímáte to stejně?
Jde o kontext. Menší množství firemních úpadků se dá hodnotit jako příznivý jev v době ekonomické konjunktury. V krizi, která nás čeká, je to naopak. Nemůžeme jen odklízet z trhu nefunkční společnosti. Musíme reorganizovat v maximální možné míře jejich dluhy, aktiva a pracovní síly. Když to nedokážeme a nevrátíme zpět na trh alespoň část jejich hodnoty, budeme mít vážné potíže. Takže pokud počet reorganizací podniků v nadcházejícím období poroste, budu to vnímat jako pozitivní trend.
O jakých vážných potížích mluvíte?
Když hodně firem zkrachuje, bude velká nezaměstnanost a státní rozpočet bude mít malé příjmy. A problém se bude přelévat dál.
Jaký je základní rozdíl mezi tím, když firma v insolvenci žádá reorganizaci a když spadne do konkurzu? Začněme z pohledu vlastníků.
Konkurz končí vždy likvidací firmy. V reorganizaci podnik nezaniká. Oddluží se a pokračuje dál, ať již s původním vlastníkem, nebo s novým investorem. Pro majitele společnosti je reorganizace výhodnější než konkurz z pohledu rizik. V konkurzu může insolvenční správce například žádat po vlastníkovi, aby doplnil do firmy ze svého prostředky na platby věřitelům. V reorganizaci to možné není.
Do jaké výše musí vlastník prostředky v konkurzu doplnit?
Zcela. Pokud je třeba pohledávka za milion korun a v konkurzu se vymůže 100 tisíc, vlastník musí doplatit 900 tisíc.
Co když na to nemá?
Kde nic není, ani čert nebere. Pohledávka může být zčásti nedobytná. Pokud ale třeba podnikatel převedl majetek určitou dobu před zahájením insolvenčního řízení na jiné osoby, dá se tento převod zpochybnit.
Jaké jsou rozdíly mezi reorganizací a konkurzem z pohledu věřitelů, odběratelů a dodavatelů?
Co se týče věřitelů, ti dosahují v reorganizacích vyššího uspokojení svých pohledávek než v konkurzu. Většinu věřitelů firmy tvoří její dodavatelé, případně odběratelé. Ti zpravidla v reorganizaci pokračují ve spolupráci s dlužníkem, což jim z dlouhodobého pohledu vyrovnává ztrátu a přináší zisk. Takže reorganizace je výhodnější pro všechny. Vyžaduje ovšem včasné řešení úpadku a férový přístup k věřitelům.
Co říká vaše dlouhodobá zkušenost? Jaký je poměr mezi konkurzy a reorganizacemi u insolvenčních soudů? K čemu se přiklánějí?
V praxi převažují konkurzy. Není to ale proto, že by se k tomuto řešení přikláněly insolvenční soudy. Soudce může povolit reorganizaci, jen když mu to někdo navrhne a když pro to splní všechny zákonné podmínky. Jinak musí poslat firmu do konkurzu. Vlastníci a manažeři bohužel neumějí reorganizace využívat. Je to pro ně jiný svět. Porušují pravidla, řeší svou insolvenci bez přípravy a pozdě. To jim pak zavírá dveře k reorganizaci.
Co tedy doporučujete? Jaké varovné signály má podnikatel sledovat, aby insolvenci zahájil včas?
Pokud není schopen platit veškeré splatné závazky a je 30 dnů po splatnosti, je v insolvenci. Někdo platí jen některé, jiné ne, to už je špatně. V takových případech se dá využít třeba ochranné moratorium, kdy se získá čas na přípravu reorganizace.
Na Vysoké škole ekonomické publikovali výzkum, z něhož vyplynulo, že insolvenční návrhy se podávají i o několik let opožděně. Pak už nezbývá moc majetku a není co reorganizovat, řeší se to žalobami na vlastníky.
Jaký typ řešení insolvence je úspěšnější? V jakém případě věřitelé získávají víc majetku či investice zpátky?
Podmínkou reorganizace je, aby se věřitelům dostalo vyššího uspokojení než v konkurzu. Jinak není přípustná. Podle dlouhodobých statistik dosahují věřitelé v konkurzech velmi nízkého procenta uspokojení svých pohledávek. Průměr se pohybuje kolem čtyř procent u nezajištěných věřitelů a 25 procent u zajištěných věřitelů. V případě úspěšných reorganizací je to několikanásobně více.
Byly v minulosti nějaké úspěšné reorganizace u tak velkých podniků, jakým jsou ČSA? Povedlo se to někdy?
Pravda je, že počty reorganizací, které zatím proběhly, nejsou velké. Ukazuje se však, že toto řešení je životaschopné nejen u menších podniků, jako byly Sametex nebo Jawa, větších podniků typu Job Air, ale i u gigantů typu Pilsen Steel, Bestsport nebo OKD. V letech 2008 až 2019 bylo povoleno celkem 212 reorganizací, což je v průměru 18 reorganizací ročně. Trend růstu jsme zaznamenali v době, kdy novela insolvenčního zákona umožňovala záchranu ve skupině.
Nejvíce, 30 reorganizací, bylo povoleno v roce 2014. Poté, co další novela tuto možnost zrušila a označila ji za koncernový únos, počty reorganizací klesaly. Jistě se v tom projevil i vliv dlouhého období ekonomické konjunktury.
Přes malý počet úspěšných reorganizací není ovšem jejich význam zanedbatelný. Podniky, které tímto řešením prošly, generují miliardové obraty a zaměstnávají stovky tisíc lidí, kteří by jinak byli bez práce. V likvidačních konkurzech oproti tomu končily spíše prázdné firemní skořápky.
To, co teď zažíváme – tedy do platební neschopnosti začínají padat i větší firmy, třeba ČSA nebo Firo-tour – je to už příznak toho, že covid způsobí řadu pádů firem?
Zatím vidíme jen špičku ledovce nad hladinou. Insolvenci mnoha firem prozatím odsouvají státní podpory a dočasná legislativní opatření. Teprve až skončí, udeří krize naplno. Můžeme si jen přát, aby se firemní bankroty rozložily v čase a nezkolabovala insolvenční justice.
Po aktuálním přehlcení zdravotnictví tedy můžeme čekat i přehlcení justice? Dá se tomu nějak předejít?
Moc ne. Problém je, že dokud se štědře dotuje a probíhají ochrany před insolvenčními návrhy, nikdo nezná skutečný rozměr problému. Pokud bude justice přehlcená a řízení se budou protahovat, bude to pro firmy špatně. Snižují se pak šance na úspěšné reorganizace.
