Českou ekonomiku čekají těžké časy. Státní kasa je prázdná, energetická krize ohrožuje pozici českých exportérů, na obzoru je stagflace.
Dá se očekávat vlna firemních bankrotů.
Některé firmy budou do insolvence vstupovat v lepší kondici, než bývalo zvykem.
Nebude se jednat o firmy dlouhodobě špatně řízené, ale o ty, které postihly dopady vyšší moci na trhu (covid, válka). Někdy půjde jen o krizi likvidity řešitelnou externí pomocí.
Investoři budou ochotni v inflační době investovat i s vyšším rizikem s výhledem na zajímavou rentabilitu.
Podání insolvenčního návrhu na firmu v úpadku je podle českého práva povinností statutára. Řešením je buď likvidační konkurs nebo sanační reorganizace. Ti, kteří chtějí pouze splnit základní povinnost, mohou nechat volný průběh konkursu znamenajícímu ukončení provozu, minimalizaci ztrát věřitelů a likvidaci aktiv. Statutáři se ale nemusí vyhnout všem potenciálním sankcím, jako např. náhradě škody za porušení řádné péče, vrácení plnění či dokonce nové žalobě na doplnění pasiv (drastická hrozba zaplacení rozdílu mezi souhrnem dluhů a hodnotou majetku firmy).
Šancí na mnohem lepší řešení může být reorganizace. Podmínkou je schopnost udržet provoz podniku a vůle aktivně se pokusit o záchranu, nikoliv pouze pasivní exit z trhu. Vlastníkovi se nabízí možnost uspokojit (částečně) pohledávky věřitelů jeho firmy a přitom nemusí dojít k ukončení provozu podniku, který dlouho budoval.
Ochrana před sankcemi je v reorganizaci mnohem silnější.
Žaloba na doplnění pasiv přichází v úvahu pouze při konkursu a není možná při reorganizaci (motivace k sanačnímu řešení). Z pohledu vlastníka může reorganizace znamenat i zachování vlastnictví firmy do budoucna, pouze doplněné kapitálovým vstupem investora. Takové řešení by v konkursu bylo samozřejmě nemyslitelné. S přípravou reorganizace je však třeba začít včas.
Článek si můžete přečíst také zde.
ZDROJ: LEAGLEONE, 17. 11. 2022
Copyright © 2024 ŽIŽLAVSKÝ
