Menu
Zavřít

Média

Více informací
Zpět na media
19.12.2024

Jak funguje novela, která zkrátila oddlužení na tři roky?

Michal Žižlavský, vedoucí partner advokátní kanceláře ŽIŽLAVSKÝ a společnosti insolvenčních správců AS ZIZLAVSKY

Advokát Michal Žižlavský Foto: AK Žižlavský

Od 1. října vstoupila v účinnost novela insolvenčního zákona. Jak hodnotíte změny, které přinesla? 

Novela mění od základu koncept oddlužení. Zkracuje plošně oddlužení z pěti na tři roky. Bez dalších změn by to znamenalo, že dlužníci zaplatí věřitelům o 40 % méně. Zabránit tomu má novinka, pro kterou se vžil název „osobní cíl dlužníka“. V principu jde o procento pohledávek, které musí dlužník zaplatit věřitelům, aby mu soud odpustil zbytek dluhů. To procento už není paušální. Je pro každého dlužníka jiné. Dopátrat se u každého dlužníka toho správného procenta bude docela náročné. Hlavní roli v tom pátrání mají hrát insolvenční správci. Ti mají nejenom důkladněji šetřit poměry dlužníků, ale mají je také poměřovat se situací dalších osob na trhu. Zákon proto přidává správcům nové povinnosti a pravomoci. Šetření správců budou klíčová pro rozhodování soudů. Soudy budou na základě jejich zpráv stanovovat osobní cíle jednotlivých dlužníků. Tato pojistka má vést k vyšší míře uspokojení pohledávek věřitelů v kratším čase. Představa je to hezká. Fungovat ale bude jen, když na ni budou v systému peníze. Když budou mít správci dostatečné materiální a personální kapacity na administraci oddlužení podle nových pravidel.

S prvními insolvenčními řízeními vyplynuly na povrch nejasnosti ohledně vymahatelnosti odměn za přezkoumání přihlášek pohledávek podle nové úpravy. Jaká řešení se v tomto případě nabízí?   

 To je právě to financování. Nejprve přiblížím, v čem je problém. Správce má dostat po novele odměnu za přezkum jedné přihlášené pohledávky 1 000 korun. Toto je způsob, jak se má financovat počáteční fáze oddlužení, která je extrémně náročná. Odpůrci tohoto řešení poukazují na to, že to zvyšuje nároky na dlužníky. Zvyšuje. Kdo jiný než dlužník by ale měl platit administraci procesu, ve kterém se zbaví velké části svých dluhů? Věřitelé? Nebo správci ze svého? Diskutuje se koncept jakési „plovoucí“ odměny za přezkum. Vychází z myšlenky, že by se skutečná výše odměny správce určovala až na konci oddlužení, podle možností dlužníka. Znamená to, že dlužník, který na to má, by odměnu platil, dlužník který na to nemá, by ji neplatil nebo platil zčásti. To ovšem pomíjí skutečnost, že správce není – na rozdíl od dlužníka a věřitelů – účastníkem insolvenčního řízení. Nelze na něj přenášet tíživou situaci dlužníka. Správce je subjektem řízení stejně jako soudy a státní zastupitelství. Takže to má stejnou logiku jako myšlenka, že soudci a státní zástupci mají mít „plovoucí“ platy podle bonity dlužníka. Správci navíc platí ze své odměny veškeré náklady. Takže to řeknu ještě jinak. Představte si majitele servisu, který má kalkulaci na cenu jedné opravy 1 000 korun. Tu cenu mu ale platí jen ti zákazníci, kteří na to mají. Kdo na to nemá, tak mu neplatí, nebo platí míň. Majitel servisu se pohybuje na poli nejistých příjmů, ale jistých výdajů na zaměstnance, nájmy prostor a energie. Je finančně nestabilní. A právě to hrozí správcům. Takže se ptám: Kdo chce mít v systému finančně nestabilní, slabé a nevýkonné insolvenční správce? Většina soudců naštěstí tento problém vnímá. Našli řešení v tom, že dlužníkům ukládají, aby platili správcům zálohy na administraci přihlášek pohledávek.  

Hodně debat se vede ve věci odměn insolvenčních správců. Považujete úpravu odměny insolvenčního správce s účinností od 1.10.2024 za správnou? 

Odměny insolvenčních správců úzce souvisí s novým konceptem oddlužení a s jeho plošným zkrácením na tři roky. Nelze přehlížet, že to zvyšuje napětí mezi dlužníky a věřiteli. Věřitelé se logicky obávají toho, že jim dlužníci budou platit méně. Nová právní úprava se tomu snaží zabránit tím, že posiluje roli dohledu insolvenčních správců nad dlužníky. Správci ale budou provádět kontrolní činnost jen v tom rozsahu, v jakém na ni budou mít peníze. Příjmy správců za administraci oddlužení stagnují od roku 2008. Od té doby správcům postupně přibývalo práce. Například na ně ze soudů přešlo materiální zajištění celé agendy přezkumů přihlášek pohledávek ve vlastních prostorách, které měly původně na starosti soudy. Po dobu 16-ti let rostly ceny nájmů za provozovny správců, platy jejich zaměstnanců, ceny energií a pohonných hmot. Teď dochází ještě ke skokovému propadu jejich příjmů o 40 % v důsledku zkrácení doby oddlužení. Správcům přibývají další nové agendy. Takže zpět k otázce, myslím, že to vše nová úprava odměn správců dostatečně nezohledňuje. Pravda je, že se to snaží řešit alespoň zčásti odměnou za administraci přihlášek pohledávek. Pokud se podaří zpochybnit i tu, doplatí na to nejen věřitelé. Bude to mít vliv na udržitelnost celého zkráceného konceptu oddlužení. Ať se to komu líbí, nebo ne, oddlužení je právní proces. Pokud má být funkční, vyžaduje personální a materiální zajištění. Jinak zůstane jen na papíře.