V rámci své sjednocující praxe schválil Nejvyšší soud České republiky definici pojmu nezřízený život, tedy podle čeho má být posuzován nezřízený život a jaká kriteria musí člověk porušit, aby byl označen za někoho, kdo vede nezřízený život.
Podkladem pro toto stanovisko byl rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 21 Cdo 190/2010 ze dne 24.11.2011. V této věci vydědil otec svého syna, který podle něj vedl nezřízený život, a to tak, že se opíjel, nepracoval, byl agresivní na své partnerky, neplatil dlouhodobě výživné na svého syna, páchal násilnou trestnou činnost a svému okolí neustále lhal. Okresní soud v Ostravě i Krajský soud v Ostravě potvrdily toto vydědění z důvodu nezřízeného života jako oprávněné. Dotčený muž s názorem rodiny i závěry soudů nesouhlasil, a proto podal dovolání k Nejvyššímu soudu České republiky, v němž tvrdil, že se tvrzení rodiny nezakládá na pravdě a soudy hodnotily pouze důkazy v jeho neprospěch.
Nejvyšší soud České republiky jeho dovolání zamítl a závěr nižších soudů potvrdil, přičemž v rozsudku definoval pojem nezřízený život, a to tak, že za vedení nezřízeného života ve smyslu důvodu vydědění podle § 469a odst. 1 písm. d) obč. zák. lze označit takové chování, které evidentně vybočuje z rámce obecné představy o chování v souladu s dobrými mravy. O trvalé vedení nezřízeného života pak půjde v takových případech, kdy chování vyděděného bude vykazovat známky kontinuálnosti (tedy nikoli jen nahodilosti či ojedinělosti) a dlouhodobosti, kdy již zpravidla nebude možné očekávat návrat k běžnému způsobu života tak, jak je vnímán většinovou společností.
Vedením nezřízeného života je třeba rozumět – v souladu s právní teorií – zejména závislost na alkoholu, drogách nebo hazardních hrách, zanedbání povinné výživy, zadlužování bez zjevné možnosti dluhy splácet, opatřování prostředků k životu nekalým způsobem, trvalé vyhýbání se práci či promrhávání rodinného majetku apod.
Copyright © 2024 ŽIŽLAVSKÝ
