V podnikatelském světě přetrvává přesvědčení, že jednatelé a manažeři neodpovídají osobním majetkem za chyby v podnikání firmy. Tedy že ručení za dluhy a jiné závazky společnosti je jen „omezené“ anebo neexistuje. Není tomu tak a věřitelé mohou žádat uspokojení i z osobního majetku řídících osob. Ty jsou pak překvapeny, když se to v praxi stane.
Přiznat si správně a včas neúspěch je naprosto klíčové. Zahájení kroků směřujících k insolvenci v pravou chvíli zásadně ovlivní úspěšnost toho, jak se insolvenční správce nebo věřitelé domohou uspokojení závazků. Bohužel právě schopnost hodit včas ručník do podnikatelského ringu je něco, co v Česku zásadně chybí. Má to několik známých a dokola se opakujících důvodů. U rodinných firem se jedná o naději, že ještě přijde zázrak v podobě investora s takřka neomezenými finančními zdroji nebo zásadních zakázek, které všechny bývalé dluhy pokryjí. V jiných případech je časté přesvědčení, že se nic neděje, protože vzniklé dluhy patří společnosti, která faktickou činnost zcela zastaví a nikdo si na ní nic nevezme.
Úpadek pak odpovědné osoby začnou řešit až ve chvíli, kdy je podán věřitelský nebo zaměstnanecký insolvenční návrh anebo se k tomu schyluje. Takřka vždy se jedná o pozdní podání insolvenčního návrhu, což otevírá věřitelům možnost požadovat náhradu škody po odpovědné osobě. Škoda je přitom počítána jako míra neuspokojení v následném insolvenčním řízení. Tato žaloba je v praxi uplatňována stále více, i když zpravidla přináší na počátku další náklady na straně žalobce.
Novinkou od letošního roku je pak žaloba na doplnění pasiv, kterou bude moci využít insolvenční správce v průběhu insolvenčního řízení. Zde jsou očekávání k využití v praxi vyšší, a to hlavně kvůli lepšímu postavení správce, který zpravidla má přístup k účetnictví a další dokumentaci firmy, a má proto dostatek důkazů. Správce je také osvobozen od placení soudního poplatku, což je zásadní výhoda, protože právě nechuť cokoliv dalšího investovat je u věřitelů velmi obvyklá.
Dá se těmto rizikům předejít?
Ideální je ještě před začátkem podnikání zajistit alespoň základní ochranu osobního majetku, ať se jedná o úpravu společného jmění manželů, dořešení často odkládaných rodinných majetkových transakcí, ale i jiných kroků. Tato opatření není dobré provádět v době, kdy už podnikání má potíže. Jednak by je bylo možné snadno a úspěšně napadnout, ale v určitých případech by se na ně mohlo nahlížet dokonce až trestněprávní optikou.
Vůbec nejdůležitější je potřeba včas rozpoznat problémy a najít specializované právní poradenství. Krach firmy totiž není osobním selháním, a pokud se bankrot povede zvládnout včas a dobře, ohrožení osobního majetku bude minimální. Navíc se také odvrátí možnost omezení, nebo dokonce zákazu podnikání do budoucna, což je riziko, o kterém se už vůbec mezi podnikateli nemluví.
Mgr. Lucie Balýová,
advokát
Zdroj: Hospodářské noviny, 28. 10. 2021
Copyright © 2024 ŽIŽLAVSKÝ
