…o odměně insolvenčního správce za jeho činnost, jež nepředstavuje realizaci splátkového kalendáře, tj. za jeho činnost vykonanou v období předcházejícím schválení oddlužení splátkovým kalendářem (popř. i za následnou takovou činnost, typicky při pozdějším přezkumu pohledávek uskutečněném při dalším přezkumném jednání), soud rozhoduje dle § 5 prováděcí vyhlášky, tj. určuje tuto odměnu s přihlédnutím zejména k délce doby, rozsahu a náročnosti správcem vykonané činnosti. Vyúčtovanou náhradu hotových výdajů spojených s touto činností soud insolvenčnímu správci přiznává v prokázané (důvodně vynaložené) výši, s limity dle § 7 odst. 1 až 3 téže vyhlášky.
Krajský soud v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích nadepsaným usnesením uložil dlužnici povinnost uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 5.000,-Kč ve lhůtě 8 dnů ode dne právní moci usnesení.
V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že dne 30.6.2011 podala dlužnice insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení. Soud odkázal na § 108 odst. 1 a 2 IZ, na § 3 a § 7 odst. 4 vyhlášky č. 313/2007 Sb. a na usnesení Vrchního soudu v Praze sp.zn. 1 VSPH 620/2010 ze dne 25.8.2010 a dospěl k závěru, že s přihlédnutím k předpokládaným nákladům řízení se jako přiměřená záloha jeví částka ve výši 5.000,-Kč.
Proti tomuto usnesení se dlužnice včas odvolala a namítala, že řízení bylo zatíženo vadou podle § 205 odst. 2 písm. g) o.s.ř., že u ní jsou splněny předpoklady pro povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře a že úhrada pohledávek probíhá po dobu 60 měsíců výhradně prostřednictvím splátek podle schváleného splátkového kalendáře. Dodala, že podle vyhlášky č. 313/2007 Sb. činí odměna insolvenčního správce 750,-Kč měsíčně za každý započatý kalendářní měsíc trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře a dále náhrada hotových výdajů správce ve výši 150,-Kč měsíčně a že odkazované usnesení Vrchního soudu v Praze jde mimo rámec zákona, když z něj není zřejmé, za co by správce měl být odměňován v období do zveřejnění usnesení o schválení oddlužení. Namítala, že nelze po dlužníkovi spravedlivě požadovat, aby insolvenční správce byl odměněn i za období, kdy žádnou činnost nevykonává. Ohledně hotových výdajů správce měla dlužnice za to, že prokazatelně vynaložené náklady lze uhradit v rámci splátkového kalendáře a není důvod proto, aby je dlužnice hradila mimo. Z výše uvedených důvodů navrhovala, aby odvolací sodu napadené usnesení změnil tak, že se dlužnici povinnost hradit zálohu neukládá.
Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:
Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:
Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 až 3 InsZ, podle kterého insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit. Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a rovněž mu poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 InsZ).
Podle § 395 odst. 1 písm. a) InsZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí. Podle § 398 odst. 3 InsZ při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu 5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky (§ 279 odst. 2 občanského soudního řádu). Z citované právní úpravy vyplývá, že zásadním předpokladem pro povolení oddlužení (vedle dalších předpokladů) je schopnost dlužníka za zákonných podmínek splatit svým nezajištěným věřitelům nejméně 30 % jejich pohledávek za dobu 5 let.
Podle § 398 odst. 1 InsZ oddlužení lze provést zpeněžením majetkové podstaty nebo plněním splátkového kalendáře.
Podle § 403 InsZ o způsobu oddlužení rozhodne schůze věřitelů prostou většinou hlasů nezajištěných věřitelů počítanou podle výše jejich pohledávek; obdobně to platí pro hlasování věřitelů mimo schůzi věřitelů (odst. 3). Nezíská-li prostou většinu hlasů nezajištěných věřitelů ani jeden ze způsobů oddlužení podle odstavce 3, rozhodne o něm insolvenční soud (odst. 5).
Odvolací soud dospěl k závěru, že v projednávané věci lze spíše očekávat povolení oddlužení ve formě splněním splátkového kalendáře, když splnění podmínky minimálního třicetiprocentního uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů (při zapravení přednostních nároků insolvenčního správce) lze předpokládat jen při oddlužení ve formě splněním splátkového kalendáře.
K dlužnicí akcentované otázce nároků insolvenčního správce za činnost vykonávanou před schválením oddlužení plněním splátkového kalendáře se Vrchní soud v Praze vyslovil nejenom v usnesení sp.zn. KSHK 40 INS 2229/2010, 1 VSPH 620/2010-B ze dne 25.8.2010, ale poté i opakovaně v řadě dalších svých rozhodnutí (viz např. usnesení sp.zn. MSPH 79 INS 14408/2010, 3 VSPH 161/2011-B ze dne 11.3.2011). V těchto rozhodnutích odvolací soud konstantně dovozoval, že insolvenční správce má právo na odměnu a na náhradu svých hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti s řádným výkonem funkce též za období od rozhodnutí o úpadku do rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře, a že tyto správcovy nároky nejsou kryty paušálními částkami stanovenými v § 3 písm. b) a § 7 odst. 4 prováděcí vyhlášky.
Na tomto závěru odvolací soud setrvává s tím, že o odměně insolvenčního správce za jeho činnost, jež nepředstavuje realizaci splátkového kalendáře, tj. za jeho činnost vykonanou v období předcházejícím schválení oddlužení splátkovým kalendářem (popř. i za následnou takovou činnost, typicky při pozdějším přezkumu pohledávek uskutečněném při dalším přezkumném jednání), soud rozhoduje dle § 5 prováděcí vyhlášky, tj. určuje tuto odměnu s přihlédnutím zejména k délce doby, rozsahu a náročnosti správcem vykonané činnosti. Vyúčtovanou náhradu hotových výdajů spojených s touto činností soud insolvenčnímu správci přiznává v prokázané (důvodně vynaložené) výši, s limity dle § 7 odst. 1 až 3 téže vyhlášky.
Takto přiznané nároky odměny a náhrady hotových výdajů insolvenčního správce za předchozí období-stejně jako nároky téže povahy náležející správci paušální částkou až za provádění oddlužení splátkovým kalendářem-jsou dle § 168 odst. 2 písm. a) IZ pohledávkami za majetkovou podstatou. Jako takové jsou při splátkovém kalendáři hrazeny v měsíčních splátkách (musí být do něj jako přednostní nároky pojaty), anebo mohou být uspokojeny ve smyslu § 38 odst. 2 IZ a § 8 prováděcí vyhlášky ze složené zálohy na náklady insolvenčního řízení. Teprve nelze-li správcovy nároky zcela nebo zčásti uspokojit z těchto zdrojů, mohou být (každý nejvýše do výše 50.000,-Kč) uhrazeny státem (viz např. usnesení sp.zn. KSUL 77 INS 4589/2010, 3 VSPH 408/2010-A ze dne 7.10.2010, usnesení sp.zn. MSPH 95 INS 10629/2010, 3 VSPH 924/2010-A ze dne 30.3.2011 či usnesení ze dne 20.5.2011 sp.zn. KSUL 70 INS 7788/2010, 3 VSPH 1080/2010-B)
Všechny shora uvedené okolnosti věci insolvenční soud při rozhodování o záloze na náklady insolvenčního řízení bral (pro případ očekávaného oddlužení splátkovým kalendářem) ve své podstatě v úvahu, a proto odvolací soud napadené usnesení podle § 219 o.s.ř. jakožto věcně správné potvrdil.
Copyright © 2024 ŽIŽLAVSKÝ
