Většina firem, které se nacházejí v úpadku, neplní povinnost zahájit včas insolvenční řízení. Podávají tak insolvenční návrhy i o několik let později, než by měly. Podnikatelé by však neměli se vstupem do insolvenčního řízení otálet, protože včasným řešením problému mohou předejít hněvu ze strany věřitelů a své závazky lépe splatit.
V budoucnu budou moci zřejmě využít tzv. preventivní restrukturalizaci. Změnu by příští rok mělo přinést zavedení směrnice EU o restrukturalizaci a insolvenci.
Strach přiznat prohru
Odhalit, že firmě hrozí krach, lze poměrně snadno a rychle, oznámit neúspěch však řadě podniků trvá dlouho. „Opožděné návrhy jsou důsledkem neochoty lidí poctivě si přiznat stav firmy a pod dojmem mylné iluze počítají s tím, že to zvládnou sami,“ vysvětluje insolvenční správkyně Eva Hepperová. Pozdní podání je také příčinou nízké výtěžnosti firemních úpadků pro věřitele.
„Management často vstupuje do nových vztahů a vytlouká klín klínem. Platí splatné závazky na úkor růstu těch nesplatných a zastírá vnější projevy úpadku firmy, zatímco její skutečný úpadek skrytě roste,“ popisuje advokát a insolvenční správce Michal Žižlavský praktiky některých podnikatelů.
Český právní řád nabízí firmám v zásadě dvě řešení úpadku, a to konkurz a reorganizaci. Zatímco konkurz končí likvidací podniku, reorganizace má sloužit k jeho „ozdravení“. Firma pak může posléze na své podnikání navázat buď s původním vlastníkem, nebo do ní vstoupí například nový investor. Výhoda reorganizace se odráží i v podobě úspěšnějšího uspokojování věřitelů. Těmi jsou často dodavatelé či zákazníci, kteří i v reorganizaci svůj vztah s dlužníkem uchovají, jejich vzniklé pohledávky jsou průběžně vyrovnány.
V dlouhodobé praxi přitom konkurzy převažují. „Z dostupných dat vyplývá, že reorganizací je zhruba stokrát méně než konkurzů a tisíckrát méně než oddlužení. Přesto není jejich ekonomický význam zanedbatelný. Podniky, které reorganizací prošly, generují miliardové obraty a zaměstnávají stovky tisíc lidí, kteří by jinak byli bez práce,“ vysvětluje Žižlavský. Výhodným řešením jsou podle jeho názoru tzv. předbalené (pre-pack) reorganizace, jejichž podstatou je příprava reorganizačního plánu ještě před zahájením insolvenčního řízení.
Žaloba na doplnění pasiv
Vlastníka krachující firmy v konkurzu navíc může čekat nemilé překvapení v podobě tzv. žaloby na doplnění pasiv, institutu, který v českém právním řádu platí od letošního ledna. Insolvenční správce Lukáš Stoček doporučuje, aby této možnosti podnikatelé předcházeli. „Jde o druh sankce vůči členům statutárního orgánu obchodní korporace v případě konkurzu, kdy na návrh insolvenčního správce může insolvenční soud rozhodnout o tom, že člen statutárního orgánu, který porušením svých povinností přispěl k úpadku korporace, musí doplatit dluhy, jež nebyly pokryty hodnotou majetku korporace. V zásadě to tedy znamená, že člen statutárního orgánu bude muset doplatit tolik, kolik bude věřitelům chybět do plné úhrady jejich přihlášených pohledávek,“ vysvětluje.
Hlavní chyba podnikatelů je podle Žižlavského v tom, že vstupují do insolvenčního řízení bez dostatečné přípravy. „Firmy zasažené covidem by tak neměly otálet. Právní úprava podporuje reorganizaci právě tím, že zmíněnou žalobu na doplnění pasiv může správce podat na statutární zástupce jen v konkurzu. V reorganizaci to možné není,“ vysvětluje.
V posledních letech přitom počet reorganizací i konkurzů postupně klesal. Důvodem je podle insolvenčních správců to, že před koronavirovou pandemií se ekonomika dlouhodobě vyvíjela pozitivním směrem, podnikatelům se dařilo. Vliv na pokles měla navíc i covidová legislativa. „Mimořádné moratorium i státní příspěvky tyto procesy zabrzdily. Situace se však v příštích měsících bude pravděpodobně obracet. S ohledem na ochlazení ekonomiky očekáváme nárůst konkurzů zejména z oboru pohostinství, cestovního ruchu a automobilového průmyslu,“ tvrdí Stoček.
„Vzhledem k tomu, že podle studie provedené VŠE podnikatelé vyčkávají s včasným podáním insolvenčního návrhu až tři roky, můžeme odhadovat, že současná ekonomická krize se promítne do počtu konkurzů a reorganizací nejdříve v roce 2022,“ konstatuje Žižlavský.
Problémy s unijní směrnicí
Podnikatele navíc brzy čeká další novinka. Česko musí od začátku července 2022 začít používat evropskou směrnici o restrukturalizaci a insolvenci. Ta mimo jiné dává firmám možnost preventivní restrukturalizace. Podnikatelé, kteří se potýkají s finančními problémy, ale nejsou v úpadku, by dluhy mohli restrukturalizovat bez insolvenčního řízení.
Žižlavský však kritizuje navrhovanou formu zavádění směrnice. „Ministerstvo spravedlnosti stvořilo celý nový zákon o preventivní restrukturalizaci. Ten počítá s restrukturalizací podniků v úpadku bez dostatečné kontroly věřitelů. Podle mě se změny dá dosáhnout drobnou novelou insolvenčního zákona, což potvrdila i moje nedávná praxe. Naší kanceláři se podařila největší neformální restrukturalizace podle covidové legislativy, a to u letecké společnost Smartwings. Stačil nám k tomu jediný nástroj v podobě mimořádného moratoria,“ vysvětluje.
Návrh zákona prý navíc počítá s tím, že preventivní restrukturalizace bude určena jen pro velké korporace. To jde však podle Žižlavského opět proti duchu směrnice, která chce podpořit především malé a střední podniky, včetně živnostníků. „Řešení, které připravilo ministerstvo spravedlnosti, je tak složité, že na ně menší podnikatelé finančně nedosáhnou. Věřím, že nová politická reprezentace tento špatný nápad přehodnotí,“ uzavírá.
Copyright © 2024 ŽIŽLAVSKÝ
