Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. února 2011 sp.zn. 57 ICm 455/2010 2 VSPH 14/2010, (KSLB 57 INS 2163/2010)
Podmínka dosažitelnosti oddlužení obsažená v ust. § 395 odst. 1 písm. b) IZ je v případě oddlužení společných závazků manželů obligatorně projednávaném v jediném společném řízení splněna, pokud hodnota plnění, které při oddlužení obdrží nezajištění věřitelé nebude nižší než 30% jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.
Z odůvodnění:
V posuzované věci není pochyb ani o tom, že žalobkyně má vůči oběma dlužníkům (manželům) jednu úvěrovou pohledávku ve výši 191.382,56 Kč náležející mezi jejich společné závazky. Adekvátní formou uplatnění takové pohledávky do společného insolvenčního řízení je v případě oddlužení jediná přihláška pohledávky směřující vůči oběma solidárně zavázaným manželům. Názor prezentovaný žalobkyní, že byla oprávněna přihlásit (tutéž) pohledávku zvlášť vůči každému z manželů neobstojí již proto, že oddlužení manželů je třeba, jak vysvětleno výše, projednat ve společném řízení, jehož účastníky jsou na straně dlužnické oba manželé v postavení nerozlučných společníků. Odvolací soud přitom sdílí stanovisko soudu prvního stupně a žalované 1), že dvojím přezkoumáním (zjištěním) téže pohledávky by v posuzovaném případě došlo na straně jedné ke zvýhodnění žalobkyně na úkor ostatních věřitelů a na straně druhé ke zhoršení dosažitelnosti oddlužení pro společné závazky manželů spočívající v podmínce 30% uspokojení pohledávek nezajištěních věřitelů. Jinými slovy, odvolací soud je přesvědčen o tom, že podmínka dosažitelnosti oddlužení obsažená v ust. § 395 odst. 1 písm. b) IZ je v případě oddlužení společných závazků manželů obligatorně projednávaném v jediném společném řízení splněna, pokud hodnota plnění, které při oddlužení obdrží nezajištění věřitelé nebude nižší než 30% jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí. Představa žalobkyně, že jí oddlužení manželů plněním splátkového kalendáře zajistí uspokojení pohledávky nejméně v rozsahu 60%, tudíž opodstatněná není.
Podle názoru odvolacího soudu je poukaz žalobkyně na judikaturu Nejvyššího soudu nepřiléhavý, neboť nereflektuje shora popsaná specifika procesu oddlužení manželů v insolvenčním řízení. K výtce žalobkyně ohledně zkrácení jejích majetkových práv, neboť ve „vykonávací“ (realizační) fázi insolvenčního řízení nebude na popřenou pohledávku plněno, odvolací soud na podporu závěru o nemožnosti pojmout tutéž pohledávku do splátkového kalendáře manželů dvakrát (duplicitně) upozorňuje na exekuční judikaturu Nejvyššího soudu. V usnesení sp. zn. 20 Cdo 1448/2008 ze dne 20.1.2010 totiž formuloval závěr, že byl-li opakovaně podán návrh na nařízení exekuce, o němž již bylo pravomocně rozhodnuto, stejným způsobem výkonu podle téhož exekučního titulu mezi týmiž účastníky řízení pro tutéž zajištěnou pohledávku, brání jeho projednání překážka věci rozsouzené, a pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení je proto třeba řízení zastavit.
Insolvenční soud tedy pochybil, pokud připustil, aby při přezkumném jednání byla pohledávka žalobkyně směřující vůči oběma manželům přezkoumána dvakrát (nejprve zjištěna jako pohledávka P2 a posléze popřena jako pohledávka P3).V tom případě nelze než opakovaně zdůraznit, že popření (již zjištěné) pohledávky (P3) nemá žádné procesní účinky a že podmínky pro vedení sporu nebyly splněny. Odvolací soud proto postupoval podle ust. § 219a odst. 1 písm. a) a § 221 odst. 1 písm. c) OSŘ, napadený rozsudek zrušil a řízení zastavil.
Copyright © 2024 ŽIŽLAVSKÝ
