JUDr. Michal ŽIŽLAVSKÝ
V poslední době se hodně hovoří o (ne)závislosti státních zástupců. I když státní zástupci nenosí výložky, je státní zastupitelství institucí vojenského typu. Umožňuje přenos politického vlivu snáze než roztříštěný systém jednotlivých právních zástupců, podřízených jen zákonu a vlastnímu svědomí.
Po ustavení nové vlády se zřejmě obnoví debata o novém zákoně o státním zastupitelství. Ta se původně zrodila mezi státními zástupci. Nepronikla do jiných sfér odborné veřejnosti. Možná proto se dříve diskutovalo jen o tom, zda rozkazy v soustavě státního zastupitelství mohou být přímé nebo jen nepřímé a zda nelze zrušením vrchních státních zastupitelství uvolnit dvě budovy, jednu v Praze a druhou v Olomouci.
Všichni zástupci státu ale nemusejí nutně tvořit jednu polovojenskou instituci a přebývat v centrálních budovách všech okresních a krajských měst. Nikdo se nepozastavuje nad tím, proč nad sebou musí mít každý státní zástupce ještě okresního, krajského, vrchního a nejvyššího státního zástupce. Jeho protistrana v soudním řízení, obhájce, nad sebou přitom žádné okresní, krajské, vrchní a ani nejvyšší obhájce nemá.
Trestní řízení se liší od civilního soudního řízení tím, že (ob)žalobu může podat jedině stát. Soukromé osoby a společnosti mohou podávat u soudu soukromé žaloby na zaplacení svých pohledávek, vypořádání majetkových poměrů nebo mohou svým podáním třeba zahájit insolvenční řízení. Veřejnou (ob)žalobu, kterou se zahajuje trestní soudní řízení ale nemohou podat. České právo nezná na rozdíl od některých jiných zemí takzvané soukromožalobní (trestní) delikty. Nechci hodnotit, zda je to dobře nebo by bylo lépe některé delikty jako soukromožalobní upravit (například ublížení na zdraví). Myslím ale, že je aktuální otázka, zda má veřejnou (ob)žalobu za stát podávat státní zástupce, jako příslušník hierarchické struktury polovojenského typu.
Jisté je jen to, že hierarchickou státní strukturu musí tvořit soudy. Vždy musí platit, že soud má pozici nad stranami. U veřejné (ob)žaloby to tak ale naopak být nemá. Obžaloba a obhajoba má mít v řízení před soudem rovné postavení. Oba soupeři se musí spokojit s pozicí strany. Trestní proces je kontradiktorní. Obžaloba tvrdí „vinen“, obhajoba tvrdí „nevinen“ (pokud obžalovaný neuzná vinu). Soud provádí dokazování a obžaloba a obhajoba při tom mají mít rovné zbraně. Má-li být proces fér, nemůže být obžaloba nad stranami a obhajoba na straně. Rozhodovat z pozice nad stranami může jedině soud. Silnější pozice obžaloby v trestním řízení narušuje důvěru v justiční systém a zvyšuje počet justičních omylů. Všichni jsme jen lidé. Každý lékař má svůj soukromý hřbitov. Jeho velikost závisí na tom, jak dobrý lékař to je. Stejně tak každý státní zástupce má svou soukromou věznici. Její rozměry ale ovlivňují nejen jeho schopnosti a schopnosti obhajoby (což je faktor, který tu bude vždy), ale bohužel i systémově nevhodné rozdělení procesních rolí mezi obžalobu a obhajobu.
Státní zástupce u nás získal v přípravném řízení (než je zahájeno soudní projednávání zločinu) historicky pozici nad stranami. To se dá ještě akceptovat. Problém je v tom, že získal soft pozici nad stranami i v řízení před soudem. Tím je porušena rovnost zbraní obžaloby a obhajoby a státní zástupce je zvýhodněn proti obhájci. To se projevuje i v tom, co zná každý obhájce, čekající před jednací síní, v níž spolu přátelsky rozmlouvají státní zástupce a soudce i každý advokát, podrobovaný osobní prohlídce u bezpečnostního rámu, vedle kterého volně prochází státní zástupce.
Abnormalitou je chybné nastavení procesních rolí. Kdo má sklon k víře, může věřit tomu, že všichni státní zástupci zapomínají se vstupem do jednací síně všechny informace, které se dozvěděli v přípravném řízení a které nezná obhajoba. Důslednější by ale bylo dát prostou logiku důsledné dělbě rolí obžaloby a obhajoby v trestním soudním řízení.
Myslím, že státní zástupce může nadále působit v pozici nad stranami v přípravném řízení, i když by mu slušelo spíše označení vyšetřující soudce. Jen soudce a ne zástupce jedné strany může požívat výhod pozice nad stranami. Na tom nic nemění to, že zastupovanou stranou je stát. Obě strany, stát (obžaloba) i obžalovaný (obhajoba), by měly být zastoupeny v řízení před soudem advokáty se stejným přístupem k informacím a podkladům od vyšetřujícího soudce.
Například v Anglii jsou státními žalobci zkušení advokáti, přijímaní na základě výběrových řízení. Zastupování veřejné (ob)žaloby v trestním řízení před soudem nezávislými advokáty by nastolilo i u nás rovné postavení obžaloby a obhajoby. Závislé státní zástupce by nahradili nezávislí zástupci státu. Když bude provedena restrukturalizace státního zastupitelství kvalifikovaně, může to dokonce uvolnit více budov než jen ty dvě v Praze a Olomouci a může to výrazně snížit nároky veřejné (ob)žaloby na státní rozpočet. A to je také téma, které je dnes aktuální.
Copyright © 2024 ŽIŽLAVSKÝ
